Cestování po Asii 1. část (Hong Kong)

Vážení čtenáři mého blogu, opět se vám hlásím z daleké Asie. Jak jsem avizoval v posledním příspěvku, tak se i stalo. Ano, můj bratr Petr je zde a spolu tedy nyní strávíme následující tři týdny. Během našeho výletu navštívíme tyto státy: Hong Kong, Macau, Čína (Kanton, Guillin, Shenzhen), Singapur a Malaysie - ze všech těchto míst se budeme průběžně hlásit a aktualizovat tento blog. Některé části příspěvků budou napsány Petrem, některé mnou – nemusíte se ale bát, autor bude vždy zdůrazněn. Tedy, přejeme všem příjemné čtení.

Hong Kong

Jak již určitě mnozí víte, tak toto je má druhá návštěva Hong Kongu a musím říci, že toto město opravdu miluju a rád se sem budu vracet. Je to jedno z nejbohatších měst plné bohatých lidí a různých vůní. Město, ve kterém je angličtina úředním jazykem a dá se tady koupit a zažít prakticky úplně všechno, na co si vzpomenete. Hong Kong je zkrátka a dobře stát neomezených možností a je to místo, které by měl každý správný cestovatel za život navštívit.

Petrův přílet:

Bráchův let měl zhruba hodinové zpoždění – čekání jsem si zkrátil nákupem dvou importovaných německých piveček (mají tady divné akce – dvě piva vyjdou levněji než jedno) a poslechem Calvina Harrise. Bratra jsem tedy uvítal tak trošku jalový, ale velice šťastný – opět jsem mluvil česky – po více než dvou měsících.

Následující řádky jsou napsány Petrem, mým bráchou….

Jelikož burův (pozn.Bura = Pavel Knecht) blog zastarává, rozhodl jsem se vzít zodpovědnost na sebe a trošičku ho oživit. Jednak jsem tu teď u něj na návštěvě a tím pádem by Bura stejně popisoval to, co tu spolu děláme, a jednak jsem jeho bratr a vypadám stejně, takže to je úplně jedno, kdo to vlastně píše, protože kdybych to tu teď nekomentoval, tak byste to ani nepoznali.

Poprvé v Asii:

Takže já (originál) a Bura (kopie) jsme se sešli na letišti v Hong Kongu ve středu 8.12. Poprvé, když jsem ho spatřil, nevěřil jsem svým očím, protože nás všechny opouštěl tlustý Bura s pupkem a nyní mne vítal atlet, který za tu dobu, co jsem ho neviděl, zhubl asi tak 10 kilo. To Bura později potvrdil s tím, že si zakoupil v Číně permanentku do fitka,kde každý den cvičí jak drak. To fitko je nejlepší na světě, jsou tam jen novější stroje a chodí tam pouze papaláši a Bura, protože nikdo jiný si to v Číně nemůže dovolit. Takže je to zase starý známý Bura a nikoliv Cartman ze Southparku, který měl problémy s anální sondou (pro bližší představu doporučuji shlédnout 1. díl Southparku).

Po našem setkání jsme se přesunuli do centra Hong Kongu, kde na nás čekali místní kamarádi, kteří si předsevzali, že se o nás velmi dobře postarají, což se také stalo. Jednak nás ubytovali v mrakodrapu s výhledem na moře (40. patro, takže LUX) a jednak se nám starali o program. Takže jsme měli autentické průvodce.

Dostihy

První aktivita, kterou nám ukázali, byly dostihy (něco jak velká pardubická, ale mnohem větší a významnější samozřejmě). Místní lidé jsou totiž velcí gambleři a milují sázkové hry, mezi něž se počítají i dostihy. Dostihy probíhají na naplněném cca dvacetitisícovém stadionu, kde všichni sázejí jak smyslů zbavení. Všichni, ženy, muži, mladí, staří jsou v absolutním tranzu a sázejí různě velké částky na jednotlivé koně. Běží se 7 dostihů (cca 2 za hodinu). V každém startuje 11 koní a sázet se může na různé druhy sázek, ale nejpopulárnější je samozřejmě vítěz, případně kůň, který skončí na 1-3. místě. Jsou vypsány kurzy, různé statistiky předchozích závodů atd. Těsně před startem se koně předvedou před hlavní tribunou... To už jsou sázející v největší euforii, protože mohou vidět své koně, na které vsadili hafo peněz a třeba zjistí, že kůň, místo aby byl neklidný a vyhazoval kopyta, tak se chová, jak kdyby byl zhulený, a to je samozřejmě velmi špatně. V tuto dobu je možné ještě neustále uzavírat sázky, ale za menší kurzy. ty kurzy se mění prakticky neustále, v závislosti na tom, kolik peněz se na určitého koně sází...osobně jsem také podlehl kouzlu tady tohoto, vsadil si na koně č. 11 cca 50 Kč, jako že skončí 1.- 3. a on nakonec vyhrál. Takže jsem si vydělal pětinásobek vsazené částky a byl jsem velmi spokojený. Bura nevyhrál nic, vsadil na koně, který od začátku až do konce vedl, a v posledních 2 metrech před cílem vydechl :-D.

Na dostizích mne zaujalo také to, že se tam pilo pivo, ale z takových speciálních kyblíků, které pojmou zřejmě 4 nebo 5 piv a oni si ten kyblík zakoupí, a z toho si to potom rozlívají do menšího kelímku. Nechápu proč, ale to asi nikdy nepochopíme. Takže všichni vypadají jak naši důchodci, když si chodí do školní jídelny pro chálky s konvičkou na jídlo. Si to nesou za poutko a mají v tom jakože 5 piv.

Metabolismus a stravování v Hong Kongu

Jinak bych chtěl upozornit, že jsem ještě neměl sračku. Všichni mne upozorňovali, vím, že přijde, ale stále ještě nepřišla. Jsem z toho neklidný, jelikož to je jak čekání na Godota. S hygienickými předpisy si tu lidé příliš hlavu nelámou, a to mne Bura neustále upozorňuje, že Hong Kong je největší LUX a že to největší hygienické peklo teprve přijde. Jinak s hygienou tu je to asi tak, že nejvíc humusácké čínské bystro v Brně  by muselo obdržet michelinské hvězdy. Ale vzhledem k tomu, že stále sračka nepřišla, tak mám tendenci přitvrzovat a zkoušet čím dál větší hardcore. Takže např. včera jsem si dal na ulici chobotnici, potom kachnu, a večer jsme to zakončili třemi chody různých jídel, ve kterých byla polosyrová vejce atd. Jo a taky jsem jedl žábu. Ta byla výborná mimochodem. To mne příjemně překvapilo. Ale jinak chodíme i do košer restaurací.

Různě to střídáme. S jídlem je to tu těžké. Člověk vleze do pekárny, kde mají samé výborné košíčky, koblížky, vdolečky, donutky, krosánky atd. Vizuálně opravdu atraktivní. Potom si toho kotel nakoupí, pak do toho kousne, a zjistí, že v tom je náplň, která chutná, jak kdyby do toho někdo nasral a nachcal. Takže jsem se naučil vše nejdřív obezřetně a opatrně s respektem okoštovat, než se rozhodnu k nákupu většího množství čehokoliv. Samozřejmě tu jsou nejrůznější globální řetězce rychlého občerstvení, nicméně ty mne vůbec nelákají, jelikož ty chutě známe a je to vesměs shit.

Hongkong je město papalášů

Papaláši jsou tu všude, jsou tu i papalášské obchody, kolem kterých se pohybují místní zlatokopky. Se zlatokopkami obecně je to je zhruba jako s tím místním pečivem, mimochodem...  Vše to s Burou pozorujeme a recenzujeme. Pozorujeme chování papalášů, dostáváme se až nehorázně blízko k nim, jelikož kvůli tomu, že jsme bílí, se o nás automaticky předpokládá, že jsme také papaláši. Papaláši jsou separovaní od normálního světa, mají tu obchodní domy, kde je i na hajzlu týpek v obleku Armani a vede s vámi přes dveře konverzaci na úrovni. Poté vás doprovodí k umyvadlu, pustí vodu na fotobuňku (papaláš nebude zbytečně mávat rukou přeci) a poté podá papírový ručník, třikrát se ukloní a jde to vyšudlit. Takže s Burou víme, kam papaláši chodí, co jedí, o čem debatují, co řeší, s kým to řeší. Bura se přiznal, že by chtěl být velký papaláš. Mne tento svět až tak neláká, jelikož vše má i své stinné stránky. Nechtěl bych být až tak papaláš. Chtěl bych být velký pedagog. Pevně věřím, že když budu velký pedagog, tak nějak automaticky bych zároveň mohl někdy v budoucnu být i papaláš, ale takový lepší a kultivovanější papaláš. Papaláš nového typu. Papaláš, kterého zajímají i jiné hodnoty, než peníze. Člen přirozených elit. Nadpapaláš. Člověk, ze kterého budou mít běžní papaláši strach, protože se jim nebude klanět a ani jim nebude pochlebovat. Takže s Burou řešíme i takové vysoce náročné existenciální debaty. My tu debatujeme pořád o něčem. Bura je chytrý, debata s ním má úroveň.

Tak to byla bráchova oživovací část

Nyní jedeme do Macaa, kde strávíme dva dny a následně se přesouváme do Číny – blog se budeme snažit aktualizovat průběžně…..P+P