Cestování po Asii 3. část – (Čína - Guangzhou)

Vážení přátelé, opět vás zdravíme z našeho výletu. Právě jedeme ve vlaku mezi čínskými městy Guangzhou a Guillin a na následujících řádcích se můžete dočíst, jaké to vlastně v tom Guangzhou bylo, co jsme dělali a co jsme jedli. Podstatná část tohoto příspěvku bude věnována Petrovým prvním dojmům z Číny, protože on to zde pochopitelně vše vnímá jinak než já.

Guangzhou a první dojmy z Číny (autor Petr Knecht)

Čína začíná v podstatě přímo v Macau. Na kraji města je obrovský hraniční přechod přeplněný lidmi. Vystáli jsme frontu a bez větších formalit jsme se ocitli v Číně. Žádný kulturní šok se nedostavil, jelikož jsme se ocitli v Guangdongu, nejbohatší Čínské provincii. Po dvou hodinách cesty po dálnici, což v podstatě neustále byla cesta městem, jsme přeli do Guangzhou, vyspělého města plného mrakodrapů, zeleně, a smogu. Ten smog je peklo, není skoro vidět přes ulici. Čína mne tedy překvapila, svou čistotou, velkolepostí, vyspělostí, i obchody jsou tu dobře zásobené. Přirovnal bych to tu k Turecku. Klima, architektura, vyspělost atd. mi evokuje vzpomínky na Turecko. A těch mrakodrapů! Člověk má neustále pocit, že je v centru, ale centrum by muselo mít asi 20 km. Každopádně venkov je asi více zaostalý. Po cestě z autobusu jsem viděl venkovské babky, jak kolem obrovských dopravních staveb obdělávají svá políčka rýže.

Za 30 dolarů jsme si Guangzhou zabookovali luxusní hotel jako kompenzaci za probdělou noc a vyspali jsme se jak šlak. Číňané nejsou tak kultivovaní jak lidé v Hong Kongu. Pořád grkají, plivají, chrmlají, kašlají, dloubají se v nose a v uchu, telefonují, kouří (např. v taxíku nebo v posilovně v šatně), dávají si extrémne velké  šluky. Nejsou vychovaní, jelikož necestují a tím pádem si nemají možnost osvojit západní kulturní vzorce. Tlačí se v MHD, nehorázně předbíhají, a to všude. Na poště předbíhá kočička v kostýmku, že ji člověk musí ručně přemístit, na nádraží u pokladen nás baba předbíhala způsobem, že ačkoliv jsme byli u okýnka dva, stejně si našla skulinku, cpala své peníze přímo do okýnka a něco křičela na pokladní. Tak jsme ji vytlačili, řekli jsme jí, ať stojí metr od nás a neotravuje, což baba vydržela tak 10 vteřin a ataovala nás znovu. Ono totiž není legrace si koupit lístek na vlak v zemi, kde pokladní neumí anglicky a všechny nápisy jsou v čínštině. Tabule, kde jsou napsané odjezdy vlaků, nástupiště atd. jsou poměrně složitý problém..Na přechodu pro chodce jde o život, řidiči schválně zrychlují. A také pořád troubí.

Kultura prodeje

Kultura prodeje je asi taková, že v obchodě hraje nahlas hudba, že člověk neslyší vlastního slova. No vlastně ta hudba nehraje v obchodě, ale oni mají velké reprobedny namířené ven z obchodu směrem na ulici a mají tam ohulenou hudbu na plný koule a myslí si, že to někoho naláká. Anebo tam nemají hudbu, ale pouští tam nějaké kecy. Samozřejmě, že nevíme jaké, ale asi něco ve smyslu "nabízíme pravé ponožky adidas ze 100% bavlny za 15". No a aby toho nebylo málo, tak ještě u každého obchodu stojí kočička na stoličce a tleská, jako aby zaujala pozornost. Prostě Čína.

Obecně řečeno není tu moc cizinců, zejména bílých, takže jsme tu velcí exoti. Jednak jsme nadprůměrně vysocí (to je dobré, jelikož se nemůžeme ztratit v davu) a jednak jsme prostě bílí. Takže na nás všichni koukají, fotí si nás, nebo se s námi chtějí fotit, protože takové dva exoty nikdy neviděli. Oni třeba jedou na kole, zastaví a říkají nám "hello". Prostě nás zdraví na ulici. Pořád si nás prohlíží, div jim nevypadnou oči z důlků.
 

Zbytek (autor Pavel Knecht)

Vzhledem k tomu, že v Číně nějakou dobu již žiji a Guangzhou jsem již dvakrát navštívil, tak musím říct, že toto město je super. V Guangzhou právě skončily asijské hry (asijská olympiáda), a tudíž sem směřovala spousta, ale opravdu spousta investic. Město je hodně zelené, plné květin a různých dekorací. Je zde také metro (v Číně se nachází metro tuším jen ve 4 městech), které je velice moderní a lehce se v něm orientuje. Musím konstatovat, že je to zde hezké a čisté – rozhodně hezčí než Chongqing, kde právě studuji, ale na druhou stranu je zde méně bohatých lidí a luxusních obchodů.

Masáže

Před masážním domem

 Ano, navštívili jsme dům masáží, ve kterém jsme byli pohoštěni v soukromém pokojíku pro dvě osoby. Objednali jsme si masáž nohou. Brácha se trošku bál, protože nevěděl, jak si masérky naloží s jeho smradlavýma nohama a co si o něm asi pomyslí, ale vše se vyřešilo. Masáž nohou začala překvapivě masáží zad a krku, během které jsme měli naložené nohy v sudu naplněným horkou vodou s bylinkami. Bylo to bezpochyby příjemné. Následně začala hodinová masáž, během které jsem si uvědomil, že na noze mám spoustu bodů a svalů, o kterých jsem dosud nevěděl. Po absolvování této masáže jsme se s Petrem shodli, že to rozhodně není naposledy, co něco podobného podstupujeme. Po masáži jsme se přesunuli na pravý čínský trh, ve kterém to vypadalo fakt strašidelně – staré čínské budovy, všechno špinavé a strašně levné. Návštěva trhu byla rozhodně velice zajímavou adrenalinovou záležitostíJ Koupili jsme si mrkev, cukrovou třtinu a udělali pár černobílých fotek.

Nehet

I toto si zde zaslouží mít svůj vlastní odstavec. Včera večer jsme se rozhodli vzít si taxi do našeho hotelu, vše se povedlo – řidič nás bez problémů dovezl domů, ale co bylo ukázkové, tak to byl nehet tohoto řidiče. O jeho nehtu na palci levé ruky jsme se bavili celou cestu, a dokonce se nám o něm oběma zdálo. Ano, jsou to nevychovaní hulváti, prasata a mají dlouhé nehty – to víme. Ale tento nehet byl na levém palci a měl tak 5-6 cm! a byl pečlivě pěstěný a myslím si, že řidič byl na svůj nehet velice hrdý. Při psaní těchto řádků se mi chce zvracet – pravděpodobně na to nezapomenu do smrti.

Jídlo

Užíváme si zde velice, místní chutě jsou naprosto exkluzivní a kantonské jídlo je úžasné – od lokálních fastfoodů přes tradiční restaurace až po barbecue – všechno je dokonalé. Zkoušeli jsme lotos na místní způsob, pařené krevety, ústřice, roštěnky, knedlíčky, ryby, nudle, lokální krátkozrnnou rýži, kuřata, vepřové a to vše jsme zapíjeli čínským pivkem Tsingtao (taková čínská Plzeň). Musím uznat, že jsem si již zvykl na pekelně pikantní Chongqinkské jídlo a překvapivě mi v místních pokrmech chyběl sečuánský pepř, který jídlu dodává ty správné grády. Já si tedy permanentně objednávám pálivé jídlo, ale nemá to s pálivostí nic společného a tudíž jsem vždy trošku zklamaný…...Co se dá dělat.

Nyní jsme ale na cestě do Guillinu a Guillinský pečený pes je vyhlášený po celé Číně – tak pozor na to!