Cestování po Asii 3. část – (Čína - Guangzhou)

Vážení přátelé, opět vás zdravíme z našeho výletu. Právě jedeme ve vlaku mezi čínskými městy Guangzhou a Guillin a na následujících řádcích se můžete dočíst, jaké to vlastně v tom Guangzhou bylo, co jsme dělali a co jsme jedli. Podstatná část tohoto příspěvku bude věnována Petrovým prvním dojmům z Číny, protože on to zde pochopitelně vše vnímá jinak než já.

Guangzhou a první dojmy z Číny (autor Petr Knecht)

Čína začíná v podstatě přímo v Macau. Na kraji města je obrovský hraniční přechod přeplněný lidmi. Vystáli jsme frontu a bez větších formalit jsme se ocitli v Číně. Žádný kulturní šok se nedostavil, jelikož jsme se ocitli v Guangdongu, nejbohatší Čínské provincii. Po dvou hodinách cesty po dálnici, což v podstatě neustále byla cesta městem, jsme přeli do Guangzhou, vyspělého města plného mrakodrapů, zeleně, a smogu. Ten smog je peklo, není skoro vidět přes ulici. Čína mne tedy překvapila, svou čistotou, velkolepostí, vyspělostí, i obchody jsou tu dobře zásobené. Přirovnal bych to tu k Turecku. Klima, architektura, vyspělost atd. mi evokuje vzpomínky na Turecko. A těch mrakodrapů! Člověk má neustále pocit, že je v centru, ale centrum by muselo mít asi 20 km. Každopádně venkov je asi více zaostalý. Po cestě z autobusu jsem viděl venkovské babky, jak kolem obrovských dopravních staveb obdělávají svá políčka rýže.

Za 30 dolarů jsme si Guangzhou zabookovali luxusní hotel jako kompenzaci za probdělou noc a vyspali jsme se jak šlak. Číňané nejsou tak kultivovaní jak lidé v Hong Kongu. Pořád grkají, plivají, chrmlají, kašlají, dloubají se v nose a v uchu, telefonují, kouří (např. v taxíku nebo v posilovně v šatně), dávají si extrémne velké  šluky. Nejsou vychovaní, jelikož necestují a tím pádem si nemají možnost osvojit západní kulturní vzorce. Tlačí se v MHD, nehorázně předbíhají, a to všude. Na poště předbíhá kočička v kostýmku, že ji člověk musí ručně přemístit, na nádraží u pokladen nás baba předbíhala způsobem, že ačkoliv jsme byli u okýnka dva, stejně si našla skulinku, cpala své peníze přímo do okýnka a něco křičela na pokladní. Tak jsme ji vytlačili, řekli jsme jí, ať stojí metr od nás a neotravuje, což baba vydržela tak 10 vteřin a ataovala nás znovu. Ono totiž není legrace si koupit lístek na vlak v zemi, kde pokladní neumí anglicky a všechny nápisy jsou v čínštině. Tabule, kde jsou napsané odjezdy vlaků, nástupiště atd. jsou poměrně složitý problém..Na přechodu pro chodce jde o život, řidiči schválně zrychlují. A také pořád troubí.

Kultura prodeje

Kultura prodeje je asi taková, že v obchodě hraje nahlas hudba, že člověk neslyší vlastního slova. No vlastně ta hudba nehraje v obchodě, ale oni mají velké reprobedny namířené ven z obchodu směrem na ulici a mají tam ohulenou hudbu na plný koule a myslí si, že to někoho naláká. Anebo tam nemají hudbu, ale pouští tam nějaké kecy. Samozřejmě, že nevíme jaké, ale asi něco ve smyslu "nabízíme pravé ponožky adidas ze 100% bavlny za 15". No a aby toho nebylo málo, tak ještě u každého obchodu stojí kočička na stoličce a tleská, jako aby zaujala pozornost. Prostě Čína.

Obecně řečeno není tu moc cizinců, zejména bílých, takže jsme tu velcí exoti. Jednak jsme nadprůměrně vysocí (to je dobré, jelikož se nemůžeme ztratit v davu) a jednak jsme prostě bílí. Takže na nás všichni koukají, fotí si nás, nebo se s námi chtějí fotit, protože takové dva exoty nikdy neviděli. Oni třeba jedou na kole, zastaví a říkají nám "hello". Prostě nás zdraví na ulici. Pořád si nás prohlíží, div jim nevypadnou oči z důlků.
 

Zbytek (autor Pavel Knecht)

Vzhledem k tomu, že v Číně nějakou dobu již žiji a Guangzhou jsem již dvakrát navštívil, tak musím říct, že toto město je super. V Guangzhou právě skončily asijské hry (asijská olympiáda), a tudíž sem směřovala spousta, ale opravdu spousta investic. Město je hodně zelené, plné květin a různých dekorací. Je zde také metro (v Číně se nachází metro tuším jen ve 4 městech), které je velice moderní a lehce se v něm orientuje. Musím konstatovat, že je to zde hezké a čisté – rozhodně hezčí než Chongqing, kde právě studuji, ale na druhou stranu je zde méně bohatých lidí a luxusních obchodů.

Masáže

Před masážním domem

 Ano, navštívili jsme dům masáží, ve kterém jsme byli pohoštěni v soukromém pokojíku pro dvě osoby. Objednali jsme si masáž nohou. Brácha se trošku bál, protože nevěděl, jak si masérky naloží s jeho smradlavýma nohama a co si o něm asi pomyslí, ale vše se vyřešilo. Masáž nohou začala překvapivě masáží zad a krku, během které jsme měli naložené nohy v sudu naplněným horkou vodou s bylinkami. Bylo to bezpochyby příjemné. Následně začala hodinová masáž, během které jsem si uvědomil, že na noze mám spoustu bodů a svalů, o kterých jsem dosud nevěděl. Po absolvování této masáže jsme se s Petrem shodli, že to rozhodně není naposledy, co něco podobného podstupujeme. Po masáži jsme se přesunuli na pravý čínský trh, ve kterém to vypadalo fakt strašidelně – staré čínské budovy, všechno špinavé a strašně levné. Návštěva trhu byla rozhodně velice zajímavou adrenalinovou záležitostíJ Koupili jsme si mrkev, cukrovou třtinu a udělali pár černobílých fotek.

Nehet

I toto si zde zaslouží mít svůj vlastní odstavec. Včera večer jsme se rozhodli vzít si taxi do našeho hotelu, vše se povedlo – řidič nás bez problémů dovezl domů, ale co bylo ukázkové, tak to byl nehet tohoto řidiče. O jeho nehtu na palci levé ruky jsme se bavili celou cestu, a dokonce se nám o něm oběma zdálo. Ano, jsou to nevychovaní hulváti, prasata a mají dlouhé nehty – to víme. Ale tento nehet byl na levém palci a měl tak 5-6 cm! a byl pečlivě pěstěný a myslím si, že řidič byl na svůj nehet velice hrdý. Při psaní těchto řádků se mi chce zvracet – pravděpodobně na to nezapomenu do smrti.

Jídlo

Užíváme si zde velice, místní chutě jsou naprosto exkluzivní a kantonské jídlo je úžasné – od lokálních fastfoodů přes tradiční restaurace až po barbecue – všechno je dokonalé. Zkoušeli jsme lotos na místní způsob, pařené krevety, ústřice, roštěnky, knedlíčky, ryby, nudle, lokální krátkozrnnou rýži, kuřata, vepřové a to vše jsme zapíjeli čínským pivkem Tsingtao (taková čínská Plzeň). Musím uznat, že jsem si již zvykl na pekelně pikantní Chongqinkské jídlo a překvapivě mi v místních pokrmech chyběl sečuánský pepř, který jídlu dodává ty správné grády. Já si tedy permanentně objednávám pálivé jídlo, ale nemá to s pálivostí nic společného a tudíž jsem vždy trošku zklamaný…...Co se dá dělat.

Nyní jsme ale na cestě do Guillinu a Guillinský pečený pes je vyhlášený po celé Číně – tak pozor na to!

Cestování po Asii 2. část – (Macau)

Vážení čtenáři, po krátké pauze přicházíme opět s dalšími informacemi o našem cestování. Vzhledem k tomu, že jsem v Macau už byl a mé zážitky z tohoto města si můžete přečíst ve starších příspěvcích, tak tentokrát se psaní ujímá brácha Petr. Já o Macau mám jasno - už sem nikdy nepojedu.

 
Nyní máme tedy čas přidat nějaké další historky z našeho výletu po JV Asii. Právě se totiž nacházíme v masážním salonu v Čínském městě Guangzhou (cca 4 miliony obyvatel) a podstupujeme masáž, kterou nám dopřávají atraktivní asiatky. Nyní nám právě masírují nohy, což bude trvat asi hodinu, takže v zájmu ušetření času popíšeme naše příhody z Macaa.

Vánoční výzdoba v Macau

Macau - město hazardu a masáží (autor Petr Knecht)

Macau je město, které je výrazně ovlivněno portugalskou koloniální minulostí. Nádherný mix portugalské a čínské kultury, což se projevuje nejen v architektuře, ale také v jazycích, které lidi ovládají. Angličtina tu rozhodně není tak běžná jako v Hong Kongu. Do Macau jsme se z Hong Kongu přesunuli trajektem, což trvalo cca 90 minut. Jeli jsme tam v sobotu,
což znamenalo,že se do Macaa s námi přesouvala asi polovina Hongkongu. Asiaté totiž milují hazard a Macao je vyhlášené město casin a hazardu. Takové asijské Las Vegas. Problém byl v tom, že jsme zde neměli zajištěno ubytování, což přes internet byl docela problém (vše obsazeno), takže jsme spoléhali, že na místě seženeme ubytování nižší kategorie, nějaký guesthouse, nebo odchytíme někoho přímo na letišti. Vše bylo jinak, na letišti čekaly desítky busů, které lidi zadarmo svážejí do jednotlivých casin. Tak jsme se nechali zavézt do casina, které vypadalo jak velký tulipán, složili v něm batohy (v šatně) a šli shánět ubytko. Po dvou hodinách jsme nic nesehnali, kromě toho je velmi únavné se dohadovat s lidmi, kteří neumějí ani slovo anglicky, pořád se vám smějí do očí (to ale v Asii znamená nejistotu, nikoliv, že by se nám vysmívali, ale stejně to působí blbě). Tak jsme to vzdali, zašli namátkou do jedné z místních restaurací, která se ukázala jako super volba nejlepší, kde jsme se skoro zadarmo neskutečně dobře najedli.

Tradiční macajské lisované maso

Po cestě jsme ještě  zkusili několik guesthousů, z nichž jeden se ukázal, že je zakamuflovaný bordel. Ani v bordelu neměli místo. Bordelů je tu hodně, akorát jsou skryté a vydávají se buď za masážní salony nebo za saunu. Takže když jsem obdivoval, že tu mají víc saun než ve finsku, že bychom mohli zajít, tak mne bratr upozornil, že to asi není jen tak obyčejná sauna.. No a masáže asi také nejsou obyčejné masáže. Jinak Makajci mají zvláštní anglickou výslovnost, takže všichni nabízejí "masači" jakože "massage". A ženský na ulici nabízely "masači in your place" a u toho si strkaly ukazováček pravé do tunelu vytvořeného ukazováčkem a palcem na druhé ruce.

Nezbylo nám tedy nic jiného, než celou noc non-stop gamblit. Předtím jsme si ale prošli totálně přeplněné centrum, které je v portugalském stylu a pak jsme šli na to. Celou noc jsme se pohybovali po desítkách casin a hráli si na papaláše.

Casino Lisboa - zašlá sláva

Zkoušeli jsme kostky, ruletu i automaty. Štěstí jsme neměli, takže nás obrali, což je asi v casinu zcela běžné. Ráno jsme byli po probdělé noci pěkně vydření, a hned jak se rozednilo, jsme šli dělat sightseeing a čekali, až v 9 hod. otevřou informace a někde se budeme s jejich pomocí moci ubytovat. Po hodinovém boji na informacích se ukázalo, že ubytovací kapacity v Macau prostě nejsou, tak jsme se naštvali a odjeli jsme do Číny. Po cestě jsme ještě zkusili nějaké guesthousy, ale bylo to marné.

Jinak zážitky z Guangzhou můžete očekávat cca ve čtvrtek. P+P

Cestování po Asii 1. část (Hong Kong)

Vážení čtenáři mého blogu, opět se vám hlásím z daleké Asie. Jak jsem avizoval v posledním příspěvku, tak se i stalo. Ano, můj bratr Petr je zde a spolu tedy nyní strávíme následující tři týdny. Během našeho výletu navštívíme tyto státy: Hong Kong, Macau, Čína (Kanton, Guillin, Shenzhen), Singapur a Malaysie - ze všech těchto míst se budeme průběžně hlásit a aktualizovat tento blog. Některé části příspěvků budou napsány Petrem, některé mnou – nemusíte se ale bát, autor bude vždy zdůrazněn. Tedy, přejeme všem příjemné čtení.

Hong Kong

Jak již určitě mnozí víte, tak toto je má druhá návštěva Hong Kongu a musím říci, že toto město opravdu miluju a rád se sem budu vracet. Je to jedno z nejbohatších měst plné bohatých lidí a různých vůní. Město, ve kterém je angličtina úředním jazykem a dá se tady koupit a zažít prakticky úplně všechno, na co si vzpomenete. Hong Kong je zkrátka a dobře stát neomezených možností a je to místo, které by měl každý správný cestovatel za život navštívit.

Petrův přílet:

Bráchův let měl zhruba hodinové zpoždění – čekání jsem si zkrátil nákupem dvou importovaných německých piveček (mají tady divné akce – dvě piva vyjdou levněji než jedno) a poslechem Calvina Harrise. Bratra jsem tedy uvítal tak trošku jalový, ale velice šťastný – opět jsem mluvil česky – po více než dvou měsících.

Následující řádky jsou napsány Petrem, mým bráchou….

Jelikož burův (pozn.Bura = Pavel Knecht) blog zastarává, rozhodl jsem se vzít zodpovědnost na sebe a trošičku ho oživit. Jednak jsem tu teď u něj na návštěvě a tím pádem by Bura stejně popisoval to, co tu spolu děláme, a jednak jsem jeho bratr a vypadám stejně, takže to je úplně jedno, kdo to vlastně píše, protože kdybych to tu teď nekomentoval, tak byste to ani nepoznali.

Poprvé v Asii:

Takže já (originál) a Bura (kopie) jsme se sešli na letišti v Hong Kongu ve středu 8.12. Poprvé, když jsem ho spatřil, nevěřil jsem svým očím, protože nás všechny opouštěl tlustý Bura s pupkem a nyní mne vítal atlet, který za tu dobu, co jsem ho neviděl, zhubl asi tak 10 kilo. To Bura později potvrdil s tím, že si zakoupil v Číně permanentku do fitka,kde každý den cvičí jak drak. To fitko je nejlepší na světě, jsou tam jen novější stroje a chodí tam pouze papaláši a Bura, protože nikdo jiný si to v Číně nemůže dovolit. Takže je to zase starý známý Bura a nikoliv Cartman ze Southparku, který měl problémy s anální sondou (pro bližší představu doporučuji shlédnout 1. díl Southparku).

Po našem setkání jsme se přesunuli do centra Hong Kongu, kde na nás čekali místní kamarádi, kteří si předsevzali, že se o nás velmi dobře postarají, což se také stalo. Jednak nás ubytovali v mrakodrapu s výhledem na moře (40. patro, takže LUX) a jednak se nám starali o program. Takže jsme měli autentické průvodce.

Dostihy

První aktivita, kterou nám ukázali, byly dostihy (něco jak velká pardubická, ale mnohem větší a významnější samozřejmě). Místní lidé jsou totiž velcí gambleři a milují sázkové hry, mezi něž se počítají i dostihy. Dostihy probíhají na naplněném cca dvacetitisícovém stadionu, kde všichni sázejí jak smyslů zbavení. Všichni, ženy, muži, mladí, staří jsou v absolutním tranzu a sázejí různě velké částky na jednotlivé koně. Běží se 7 dostihů (cca 2 za hodinu). V každém startuje 11 koní a sázet se může na různé druhy sázek, ale nejpopulárnější je samozřejmě vítěz, případně kůň, který skončí na 1-3. místě. Jsou vypsány kurzy, různé statistiky předchozích závodů atd. Těsně před startem se koně předvedou před hlavní tribunou... To už jsou sázející v největší euforii, protože mohou vidět své koně, na které vsadili hafo peněz a třeba zjistí, že kůň, místo aby byl neklidný a vyhazoval kopyta, tak se chová, jak kdyby byl zhulený, a to je samozřejmě velmi špatně. V tuto dobu je možné ještě neustále uzavírat sázky, ale za menší kurzy. ty kurzy se mění prakticky neustále, v závislosti na tom, kolik peněz se na určitého koně sází...osobně jsem také podlehl kouzlu tady tohoto, vsadil si na koně č. 11 cca 50 Kč, jako že skončí 1.- 3. a on nakonec vyhrál. Takže jsem si vydělal pětinásobek vsazené částky a byl jsem velmi spokojený. Bura nevyhrál nic, vsadil na koně, který od začátku až do konce vedl, a v posledních 2 metrech před cílem vydechl :-D.

Na dostizích mne zaujalo také to, že se tam pilo pivo, ale z takových speciálních kyblíků, které pojmou zřejmě 4 nebo 5 piv a oni si ten kyblík zakoupí, a z toho si to potom rozlívají do menšího kelímku. Nechápu proč, ale to asi nikdy nepochopíme. Takže všichni vypadají jak naši důchodci, když si chodí do školní jídelny pro chálky s konvičkou na jídlo. Si to nesou za poutko a mají v tom jakože 5 piv.

Metabolismus a stravování v Hong Kongu

Jinak bych chtěl upozornit, že jsem ještě neměl sračku. Všichni mne upozorňovali, vím, že přijde, ale stále ještě nepřišla. Jsem z toho neklidný, jelikož to je jak čekání na Godota. S hygienickými předpisy si tu lidé příliš hlavu nelámou, a to mne Bura neustále upozorňuje, že Hong Kong je největší LUX a že to největší hygienické peklo teprve přijde. Jinak s hygienou tu je to asi tak, že nejvíc humusácké čínské bystro v Brně  by muselo obdržet michelinské hvězdy. Ale vzhledem k tomu, že stále sračka nepřišla, tak mám tendenci přitvrzovat a zkoušet čím dál větší hardcore. Takže např. včera jsem si dal na ulici chobotnici, potom kachnu, a večer jsme to zakončili třemi chody různých jídel, ve kterých byla polosyrová vejce atd. Jo a taky jsem jedl žábu. Ta byla výborná mimochodem. To mne příjemně překvapilo. Ale jinak chodíme i do košer restaurací.

Různě to střídáme. S jídlem je to tu těžké. Člověk vleze do pekárny, kde mají samé výborné košíčky, koblížky, vdolečky, donutky, krosánky atd. Vizuálně opravdu atraktivní. Potom si toho kotel nakoupí, pak do toho kousne, a zjistí, že v tom je náplň, která chutná, jak kdyby do toho někdo nasral a nachcal. Takže jsem se naučil vše nejdřív obezřetně a opatrně s respektem okoštovat, než se rozhodnu k nákupu většího množství čehokoliv. Samozřejmě tu jsou nejrůznější globální řetězce rychlého občerstvení, nicméně ty mne vůbec nelákají, jelikož ty chutě známe a je to vesměs shit.

Hongkong je město papalášů

Papaláši jsou tu všude, jsou tu i papalášské obchody, kolem kterých se pohybují místní zlatokopky. Se zlatokopkami obecně je to je zhruba jako s tím místním pečivem, mimochodem...  Vše to s Burou pozorujeme a recenzujeme. Pozorujeme chování papalášů, dostáváme se až nehorázně blízko k nim, jelikož kvůli tomu, že jsme bílí, se o nás automaticky předpokládá, že jsme také papaláši. Papaláši jsou separovaní od normálního světa, mají tu obchodní domy, kde je i na hajzlu týpek v obleku Armani a vede s vámi přes dveře konverzaci na úrovni. Poté vás doprovodí k umyvadlu, pustí vodu na fotobuňku (papaláš nebude zbytečně mávat rukou přeci) a poté podá papírový ručník, třikrát se ukloní a jde to vyšudlit. Takže s Burou víme, kam papaláši chodí, co jedí, o čem debatují, co řeší, s kým to řeší. Bura se přiznal, že by chtěl být velký papaláš. Mne tento svět až tak neláká, jelikož vše má i své stinné stránky. Nechtěl bych být až tak papaláš. Chtěl bych být velký pedagog. Pevně věřím, že když budu velký pedagog, tak nějak automaticky bych zároveň mohl někdy v budoucnu být i papaláš, ale takový lepší a kultivovanější papaláš. Papaláš nového typu. Papaláš, kterého zajímají i jiné hodnoty, než peníze. Člen přirozených elit. Nadpapaláš. Člověk, ze kterého budou mít běžní papaláši strach, protože se jim nebude klanět a ani jim nebude pochlebovat. Takže s Burou řešíme i takové vysoce náročné existenciální debaty. My tu debatujeme pořád o něčem. Bura je chytrý, debata s ním má úroveň.

Tak to byla bráchova oživovací část

Nyní jedeme do Macaa, kde strávíme dva dny a následně se přesouváme do Číny – blog se budeme snažit aktualizovat průběžně…..P+P