SHANGHAI aneb to nejlepší, co Čína může nabídnout

Ahoj přátelé, opět zdravím po delší odmlce. Zrovna sedím na letišti v Shanghai a čekám na své letadlo zpátky do Chongqing. Asi správně tušíte, že na následujících řádcích budu popisovat, jak na mě zapůsobilo toto „nejzápadnější město západu – nikoliv nejvýchodnější město východu“:)

Strávil jsem zde nádherných 6 dní, během kterých jsem zjistil, že Shanghai je opravdovou světovou metropolí se vším všudy, a proto musím doporučit každé živé bytosti toto město navštívit alespoň jednou v životě, protože to fakt stojí za to.

PŘÍLET A NÁSLEDNÝ ŠOK:

Nanjing road

Doletěl jsem na letiště Pudong International Airport, které bylo velice moderní. Odtud jsem měl mnoho možností, jak se dostat do centra – metro, taxi, rychlovlak (ten na magnetech), autobus. Po chvilce váhání jsem se rozhodl pro metro. Jel jsem snad hodinu a půl pod zemí nádherným čistým metrem se samými kultivovanými, hezce oblečenými lidmi, než jsem vystoupil v přestupním uzlu. Řekl jsem si, že než přestoupím, tak se půjdu podívat nahoru – ven z metra, jak to tady vypadá a tak. No a nestačil jsem se divit. S otevřenou hubou jsem čuměl a nechápal jsem, kde jsem se to ocitl. Nádherná posekaná tráva, parky, žádný smog, plno kultivovaných a bohatých lidí, obchody světových značek, samé mrakodrapy – byl jsem z toho zkrátka úplně v šoku. Takže první dojem z Shanghaie stál opravdu za to. Prošel jsem si kousek hlavní nákupní ulice, dal si meníčko v McD za 40 Kč a odebral se opět do metra – směr hostel. Hostel jsem nemohl najít, a jak jsem zvyklý z mého města, tak jsem se ani nikoho raději neptal, protože jsem nečekal, že tady lidi umí anglicky. No a z ničeho nic, sám od sebe mě oslovil člověk s výbornou angličtinou, zeptal se mě, jestli potřebuji pomoct a nasměroval mě. Zeptal jsem se opět někoho dalšího za pár set metrů a opět plynulá angličtina – všude kolem mě čisto, auta netroubila, jiný svět. Hostel nádherný, čistý, personál mi všechno krásně vysvětlil, odpověděl mi na veškeré dotazy, prodal mapu, pohledy atd. Zkrátka a dobře naprostá spokojenost a těšil jsem se na další den, kdy měl přijet z Pekingu Jirka. Jirka se rozhodl, že si zkusí peklo a koupil si lístek na stojáka do vlaku, který jel 13 hodin. Jsem si jistý, že popis cesty vlakem na stojáka bude Jirka popisovat na svém blogu (ODKAZ ZDE)….

NOČNÍ SHANGHAI

Skyline

Druhý den, jak dojel Jirka, tak jsme ihned jeli do centra, abych mu ukázal, co jsem viděl den předtím. Celé jsme to prošli, následně se ubytovali v hotelu a vyrazili na večerní Shanghai. Ta je úplně jiná, než ta ve dne, všechno nádherně osvětlené, všechno měnilo barvy – ideální je koupit si pár piveček, projít se po promenádě a jen se kochat. Jak jsme prošli promenádou, tak jsme si řekli, že chceme vidět nějakou boční uličku – pravou čínskou. Tak jsme do nějaké zašli a tam bylo plno stánku s různým jídlem neznámého původu. Zkusili jsme pár nejzajímavějších věcí, šli dále a bez žádného plánu jsme se úplně náhodou ocitli ve starém čínském městečku, které bylo taky nádherně osvětlené a bylo plné turistů. Úplná nádhera, kterou stojí za to vidět. Fotky sem přidám společně s fotkami z EXPA během následujících dní.

EXPO

Navštívili jsme tedy také EXPO, které se zrovna koná v Shanghai. Mnoho lidí, které jsme potkali, nám říkalo, že je tam přelidněno – denně se tam pohybovalo kolem 300 000 lidí, tak jsme měli trošičku obavy. Jednodenní lístek stál necelých 300 Kč a musím uznat, že tam bylo spoustu věcí k vidění. Co se týče samotné přelidněnosti, tak to byly hlavně pavilony velkých zemí jako je USA, Francie, Rusko, Kanada, Čína a pavilony zemí bohatých jako je SAE nebo Švýcarsko. Aby se člověk dostal do těchto pavilonů, tak musel stát ve frontě cca 3 hodiny. Vzhledem k tomu, že nás tyto země tak nezajímaly, tak jsme se rozhodli, že si EXPO projdeme bez čekání a navštívíme pouze pavilony, kde se fronta nestojí. Zajímavé byly samotné stavby jednotlivých pavilonů. Fotky z EXPA sem přidám v následujících dnech, tak se můžete těšit – stojí fakt za to.

S mnichem před pavilonem Kambodži

Navštívili jsme tady alespoň 30 pavilonů, ze kterých mě nejvíce zaujal maličký pavilon Kuby, ve kterém jsem mohl na vlastní oči vidět, jak se balí doutníky. Země, kterou bych chtěl alespoň 1x ve svém životě navštívit a která mě nejvíce zaujmula byla Francouzská Polynésie. Letenky do této destinace jsou však tak drahé, že se tam nejspíš nikdy nepodívám. Český pavilon byl sice hezký, ale mohl být hezčí. Pivo v českém pavilonu stálo 150 Kč a svíčková 540 Kč – mazec co? Čepoval se Budvar. Slovenský pavilon byl divný – nějak jsem nepochopil, čím se na Expu vůbec Slováci prezentují – prostě pavilon o 4 stěnách, na kterých bylo cosi – nic hmatatelného, žádné vizualizace – nic. Pokud byste měli nějaké otázky k Expu, stačí napsat, rád odpovím.

MAGLEV – vlak, který jel 431 km/h

Další den jsme se Jirkou svezli nejrychlejším vlakem světa – Maglevem. Jeho maximum na této trati bylo 431 km/h a byl to další super zážitek. Cesta trvala 7 minut (btw. stejná cesta metrem trvá 48 minut a to metro jede taky hodně rychle). Časová úspora je tedy znatelná. Maglev je 7x rychlejší než metro, ale také 7x dražší.

Maglev

CELKOVÝ DOJEM

Můj celkový dojem z Shanghaie je tedy takový, že je to nejzajímavější město, které jsem v mém životě navštívil a rád bych se sem alespoň ještě jednou někdy v budoucnu vrátil. Je účelné poznamenat, že Shanghai nemá prakticky nic společného s „pravou Čínou“. Doporučuji rozhodně každému zapsat Shanghai do seznamu míst, které se musí vidět (Shanghai se vším všudy zabere 3 - 4 dny). Viděl jsem zde opravdu tolik krásných věcí, že si ani nedovolím řici, která z nich byla nejlepší. Zkrátka všechno bylo krásné a všechno souviselo se vším.

Právě sedím v letadle. Jakmile vystoupím, tak budu zpátky v pekle – ve městě, které se jmenuje Chongqing. Smutné je, že se tam těším – je to teď můj domov a mám zde i své nové přátele.

Nesnesitelná vedra v Chongqing a letenky do Shanghaie koupeny

Opět zdravím z Číny po několika dnech, abyste měli nějaké povědomí o tom, co zde v současné době dělám a co se zajímavého událo.

Jídlo:

Místní jídlo je vyhlášené jako nejpálivější v celé Číně, ale zároveň jako velice chutné. Víceméně každý den navštěvuji nějakou místní restauraci, kde si dopřávám pravidelnou porci nějakého asijského jídla (Korea, Japonsko, Čína). Kvalita personálu se s ČR nedá naprosto srovnávat – obsluha je velice ochotná, počká, vysvětlí (čínsky) a stará se. Není zde zvykem dávat spropitné a setkal jsem se dokonce s tím, že jsem urazil servírku, když jsem jí nechal 5 korun dýžko – její reakce byla taková, jako kdyby ji za to měl její nadřízený pořádně potrestat. „Restaurace“, které rozhodně nenavštěvuji, a které jsou prakticky všude, tak to jsou takové bufety prakticky v přízemí každé budovy. V každém takovémto bufetu je nějaký člověk s pánví, který něco vaří a následně to prodává. Místní lidé to s oblibou kupují. Dokonce se tady stojí fronta na něco, co smrdí jako „smažené ho*no“ a smrdí od toho celá ulice. Velice, velice nechutné a ten smrad je opravdu nesnesitelný – zvlášť když je ve stínu 39 stupňů, pekelné vlhko a žádný vítr.

Začal jsem zde navštěvovat menzu, kterou mám asi 3 minuty od hotelu. Potřeboval jsem sebrat hodně odvahy, než jsem tam zašel poprvé. Menza má tři patra a ta jsou rozdělena podle cenových relací. Nejlevnější jídlo se prodává ve spodním patře a nejdražší se prodává v patře třetím (pro porovnání coca-cola ve druhém patře stojí 3 Kč a ve třetím 9 Kč). Menza ve druhém patře vypadá jako klasická jídelna, kde jsou kolem celého obvodu okénka a v těch okénkách jsou tácy, pekáče, mísy… s různými druhy jídla. Nakupuji tak, že jen ukazuji prstem a dostávám přídělJ Ve třetím patře – tam chodí ti movití studenti – takže bohatí Číňani a zahraniční studenti. Zde jsou také různá okénka, je zde čisto a designové vybavení. V každém okénku je jeden kuchař, který z čerstvých surovin přímo před zraky studenta připravuje jídlo – nádherná podívaná a ještě lepší výsledek jak vizuální, tak chuťový.

Číňani jsou prasata:

Na co si fakt nemůžu zvyknout je skutečnost, že na ulici permanentně slyším někoho pořádně, ale fakt pořádně nahlas potahovat hleny, a pak to všechno vyflusnout na zem. Toto slyším opravdu alespoň 100x denně. Prostě pořád, ve škole, v autobusu, v restauraci – všude. Nejhorší na tom, že to dělají i ženy. Dovedete si představit mladou slečinku, kráčící ve střevíčkách po ulici a u toho vytáhne z nitra svého těla největší chrchel - pořádně nahlas a pak to vyflusne na zem? Asi si to představit nedovedete, ale to je bohužel smutná realita. Nikdo se nad tím nepozastavuje – jen my, cizinci. Číňani jsou prostě prasata. Co je další věcí, která je nechutná, tak jsou neostříhané nehty. Někteří Číňani mají opravdu nehty nevídaných, astrálních rozměrů.

MHD:

Včera jsem jel poprvé sám a doufám, že naposledy místním nočním busem- chtěl jsem to zkusitJ. Bus byl strašně narvaný, ale nikdy nebyl narvaný tak, aby se do něj nevlezli alespoň ještě další dva cestující. Já seděl v busu tak, že mě čouhala půlka těla ven a zepředu mě tlačila nějaká holka s kytarou a kombem na zádech. Jel jsem asi 45 minut a byl to další zážitek na celý život. Btw: jízda MHD zde stojí 3 Kč.

Cestování:

Koupil jsem si letenku do Shanghaie za pomoci mého čínského kamaráda. Bez něj bych letenku neměl, protože stránky, kde se dají koupit relativně levné letenky, jsou pouze v čínštině, a navíc lze platit pouze čínskou kreditní kartou. Nemám žádné potvrzení o koupi, jen nějakou smsku, která je samozřejmě plná čínských znaků a letím s nějakým čínským přepravcem. Snad odletím. Odlétám v úterý a vracím se v neděli. V Shanghaii máme sraz s Jirkou a máme v plánu navštívit EXPO a jiné zajímavá místa – času bude dost.

První týden v říjnu jsou zde v Číně státní svátky, a tudíž nebude škola. Vzhledem k tomu, že MUSÍM opustit zemi každých 80 dní, tak už plánuji, kam se vydám. Velice pravděpodobně se jeví Singapur nebo Hong Kong spojený s návštěvou „asijské Hawaie“ – ostrova Hainan. Vše se bude odvíjet od cen letenek a času letu.

Počasí:

Ano, musím se zmínit o počasí. Už jsme zde všichni doufali, že se začne ochlazovat a ono se začalo oteplovat. Jsou zde nesnesitelná vedra, která šplhají až k 39 stupňům ve stínu. Do toho vlhko a dusno - je to vážně nepříjemné počasí. Denně spotřebuji až 3! trička, protože stačí opustit jednou hotel a triko je hned mokré.

Koncerty:

Bohužel, do tohoto města žádné kapely nejezdí, v tomto obrovském městě je pouze jeden klub, kde se dá poslechnout rock, případně elektronická hudba. V neděli se chystáme do tohoto clubu jít na koncert americké indie-rock kapely „The cave singers“, o které nikdy nikdo nic neslyšelJ Uvidíme …

Ostatní:

Koupil jsem si stativ, ale stále nemám kameru – zatím jsem nenašel žádnou za dobrou cenuL Co je fakt všude a s čím se dá solidně kšeftovat, tak jsou mobilní telefony – ty se tady dají koupit opravdu všude a „za hubičku“.

To je pro dnešek vše. Příští příspěvek napíši až se vrátím z Shanghaie - včetně fotek, zatím se mějte a kdyby vás cokoliv zajímalo, pište.

Fotky z výletu do Dazu a přednášky Pascala Lamyho

!!!!!....PRO ZOBRAZENI FOTEK KLIKNETE SEM....!!!!!

Dal bych si svíčkovou, vepřo-knedlo-zelo, rajskou či špenát

Vážení návštěvníci mého blogu, opět zdravím ze vzdálené Číny.


Internet a TV na pokoji:

Nejprve ze všeho je důležité zmínit, že mám konečně internet na hotelovém pokoji, ale zdaleka není tak rychlý jak bylo avizováno (10 Mbit). Internet je tak pomalý, že než se načte stránka Idnes.cz, tak to trvá tak 2 minuty. Beztak to ještě všechno čekujou nějací úředníci a o tom, co si prohlížím, ví dalších 150 lidí. Jelikož reklamovat něco je zde naprosto zbytečné, protože nikdo neumí anglicky, tak mi nezbývá nic jiného, než se s tímto pomalým internetem smířit. Docela jsem se nadřel, abych měl tento pomalý internet a nachodil se spousty kilometrů sem a tam. Číňan na úřadu mi říkal třikrát, že mi ten internet prostě už jede a že je všechno v pořádku, že stačí píchnout kabel do PC, napsat pár čísel a můžu surfovat jak drak. Samozřejmě že třikrát kecal a internet nikdy nejel. Je to docela únavné. To stejné s televizí. Už se mi tady na pokoji vrtalo snad 7 lidí v televizi a vždy mi řekli (samozřejmě domluva je vždy rukama nohama, slovníček atd.), že to pojede druhý den ráno, nebo ještě ten den (třeba za hodinu). Už to řeším 10 den a televize stále nejede samozřejmě:) Takže dneska tady očekávám dalších pět lidí, co udělají ten stejný postup jako 7 předchozích a řeknou mi, že to pojede zítra – nemůžu se dočkat…..
Škola:

Navštívil jsem konečně svoji fakultu (Business Administration and Economics), kde jsem se byl zaregistrovat a šel jsem si nechat potvrdit kurzy, které tady mám studovat. Už mě ani nepřekvapilo, že kurzy, které mi oni sami nabídli, a na které jsem se těšil, se zde letos nevyučují. Udělalo mi aspoň radost, že studovat budu nakonec opravdu v angličtině a akorát jeden předmět v čínštině. Předměty, které zde budu studovat jsou vyučovány profesory z významných amerických univerzit (aspoň nějaká dobrá zpráva). Budu zde navštěvovat tyto kurzy: Čínština, Strategic Management, The enterprise and society, Marketing a Human Resources Management. Kurzy jsou vyučovány v intenzivních blocích a blok je vždy zakončen zkouškou. Výbornou zprávu je skutečnost, že budu mít celý prosinec prázdniny, takže kdo byste měl namířeno do Asie, tak mě neváhejte kontaktovat – já budu určitě celý prosinec na cestách.

Výlety:

Výlet první máme naplánovaný na tento víkend – snad to vyjde. Plánujeme jet do cca 160 km vzdáleného města Dazu (čti Ta-cu). Je tam možno vidět série čínských náboženských skalních reliéfů a kreseb, jejíž počátky sahají do 7. století. Zahrnuje převážné buddhistická, taoistická a konfuciánská vyobrazení. Všechny tyto umělecká díla, která se v oblasti nachází, jsou od roku 1999 součástí světového dědictví UNESCO a jsou vyhledávanou turistickou lokalitou (wikipedia). fotka, klikni

Na konci měsíce mám mít 5 dní volna, tak s Jirkou, který studuje v Pekingu, plánujeme jet někam společně. Je docela reálná Shanghai, kde se v těchto dnech koná EXPO. Jediné, co mě však odrazuje od toho tam jet, je přemrštěná cena letenek, případně 35 hodinová cesta vlakem.

Čínská Policie:

Asi nejzajímavější část dnešního příspěvku se nachází na následujících řádcích. Včera jsem se vydal s foťákem do ulic, protože mě všichni urgujete, že je málo fotek. Fotil jsem tedy kampus, cvičící Číňany na venkovních hrazdách, stánky s jídlem, auta, autobouračku - kolem byl shluk snad 100 lidí – prostě jsem fotil Čínu. Fotil jsem také na ulici lidi, kteří hráli karty – velice mi to připomínalo karetní hru na způsob skořápek. Měl jsem plno zajímavých fotek – tyto fotky však nikdy neuvítě. Ptáte se proč?:) Jak jsem si tak fotil, tak v tu ránu se vynořil zpozarohu čínskej fízl, kterej na mě začal hulákat čínský nesmysly. Naprosto jsem nechápal a byl jsem vystrašenej, došel ke mně a začal mi vytrhávat můj foťák z ruky, došel druhej fízl, ten mě lapl za košilu a odvlekl na policejní stanici – pořád do mě hučeli čínsky – byl jsem podělanej strachy a nechápal jsem co se děje, co jsem udělal špatného. Jeden policajt mi vytrhl foťák, odešel do útrob policejní stanice, druhý fízl mě hlídal a držel, ať neuteču. Kolem se na tuto scénku dívalo snad 30 lidí (ne-li víc lidí). Nevěděl jsem si rady. Po pěti minutách mi vrátil policajt foťák, ale bez paměťové karty!!!! Takže všechny fotky v řiti a navíc jsem si musel koupit novou kartu za 300 Yuanů – asi 900 Kč (což je zde např. 100x cesta taxíkem nebo 50 kuřecích stehýnek v KFC :) – na Čínu fest drahá záležitost tato karta Sony. Byl jsem z toho naprosto v šoku. Jediné, co mě napadlo, proč to třeba udělali, je to, že jeden z těch fízlů třeba dělal něco nezákonného a bál se, že jsem to zachytil na foťák (ale já o ničem takovém samozřejmě nevím). Nebo si třeba myslel, že jsem nějaký novinář a fotím nevím co. Včera jsem měl tedy úplně zkaženou náladu. Každopádně jak se tak na to dívám s jednodenním odstupem, tak to byl zážitek na celý život za cca 30 Euro :)

Kamarádi a společenský život:

Stále se nejvíce kamarádím s Italem Alessandrem, kterému už začala škola. Jak se tak na to dívám, tak to bude asi pěknej záhul, protože on se každý den učí pozdě do noci a nestíhá vůbec dělat domácí úkoly. Jsem zvědavý, jak to budu mít já. Začínám 20.9. Jinak studentka z Konga uvařila tento týden večeři a dala mi ochutnat – bylo to první jídlo zde v Číně, které nebylo čínské a chutnalo „normálně“. Lidi z Konga, kteří jsou zde, jsou strašně hodní a milí. S ostatními zahraničními studenty jsme byli jeden večer na kulečníku a včera jsme jeli do středověkého městečka Chiqikou – fotka, klikni

Každý večer zde je co dělat. Přeci jen jsem ve velkém městě, takže o zábavu není nikdy nouze. Pokud se mi nikam nechce, tak stačí jít dolů na recepci, kde se sedí na gaučích, popíjí pivko a probírají například kulturní odlišnosti. Včera jsem jel také poprvé místním autobusem. Městská doprava zde stojí 3 Kč a cesta může trvat klidně dvě hodiny - je to docela dobrý zážitek za 3 kačky.

Závěrem další podivná věc:

Někteří lidé, muži i ženy, mají jeden nehet na své ruce strašně dlouhý. Třeba 2 cm a je to hlavně palec - nechutné. Opravdu jen jeden nehet a má to více lidí. Nevím, jestli to má nějaký hlubší význam. Budu po tom pátrat. Jak se to dozvím, hned to sem napíšu.

Jelikož tlačí čas, tak je to pro dnešek vše. Mějte se, komentujte, piště, ptejte se. Rád odpovím….

Začíná se to rozjíždět

Ni hao (ahoj), tak dnes máme pátek. Už je to téměř týden co jsem zde a za tu dobu se spoustu věcí změnilo. Co musím napsat hned v úvodu tohoto příspěvku, tak je skutečnost, že se mi tu vážně začíná líbit.


Kamarádi

Konečně - začíná se to obracet na lepší časy, za poslední čtyři dny se hotel naplnil mezinárodními studenty a tak ve středu večer jsme měli takové seznamovací posezení dole na recepci v gaučích. Je zde hodně lidí z Afriky a obzvláště jeden z student ze Zimbabwe je vážně pohodář. Takovej baculatější týpek, co pořád říká „what’s up man?“ S kým jsem si asi nejvíc padl do noty tak to je Ital – Alessandro z Pisy. Spolu jsme včera vyřizovali různé formality, zařídili čínské telefonní číslo a Alessandro se taktéž stal členem fitness centra. Věřím, že si s ním budu nejvíce rozumět. Zatím jsem tedy potkal studenty z těchto zemí: Brazílie, USA, Kanada, VB, Korea, Itálie, Německo, Belgie, Benin, Kongo, Togo, Mali, Ghana, Zimbabwe, Pákistán, Kazachstán, Turkmenistán a já nevím odkud ještě….většina zahraničních studentů sem přijela studovat čínštinu a je nás zde málo, co zde zůstaneme pouze půl roku. Fotka vzorku mezinárodních studentů

Posilovna

Zařídil jsem si členství v posilovně – popravdě je to opravdu hi-tech posilovna, kde samozřejmě nikdo neumí anglicky. Jakmile jsem tam poprvé přišel, sedlo si kolem mě asi 6 Číňanů – zaměstnanců fitka, všichni na mě koukali a já nevěděl co mám dělat. Vybalil jsem z batohu jednu napsanou frázi, „jestli se tam nachází někdo, kdo umí anglicky“. A přece jen, asi po 3 hovorech a 15 minutovém čekání přichází mladý kluk, který uměl anglicky asi jako já kdysi ve čtvrté třídě na základní škole. Základ je, že mám vyřízené členství v opravdu velice luxusní hi-tech posilovně, kde je všechno velmi moderní. Dokonce mi udělali nějaké tělesné testy a vystavili na základě mých proporcí tréninkový plán. Nejhorší ale je, že na mě furt mluvili čínsky, a tak jsem jim vůbec nerozuměl, ale ten kluk, co uměl alespoň trošku anglicky se hodně snažil, tak jsem přeci jen něco pochopil.



Číňani

Číňani jsou vážně milí a rádi by pomáhali, jen je problém ta jazyková bariéra. Já mám však raději Číňanky, které jsou neskutečně krásné, a je jich neskutečně mnoho. Nevýhodou je, že si s nimi nepokecám, takže se na ně můžu jen usmívat. Včera jsem řekl jedné místní studentce, jestli by mi nepomohla s vyřizováním formalit na policii atd. Číňanka měla obrovskou radost, že mi může pomoct, chodila se mnou asi 4 hodiny po úřadech a výsledkem bylo, že mě večer pozvala na večeři spolu s ostatními international studenty. Večer jsme měli sraz a já od této holky, která se jmenuje Song dostal kabelu plnou různých dárků. Naprosto jsem nechápal, proč mi někdo dává dárky za to, že mi pomáhá

Jídlo

Už si pomalu odvykám chodit do fastfoodů ze západu typu McD apod. První jídlo, na které jsem si zde velice pochutnal, byla rýže s čímsi v místní japonské restauraci. Když jsem ve středu usínal, ještě se mi o tom jídle zdálo – určitě tam zajdu znovu. Včera nás s Italem vzali dva Brazilci na nějaké místo, bylo to něco jako obchoďák s restauracemi, byl to obrovský prostor v podzemí a po jeho obvodu byli různí kuchaři u pultů, kteří připravovali různá jídla přímo před mýma očima. Dával jsem si nudle s hovězím masem a bylo to výborné. Musím ale říct, že nudle zde nejsou tak populární, jak jsem si před příletem myslel. Kdybych to měl nějak shrnout, tak nudle se podávají tak k jednomu ze 20 pokrmů. Zbývajících 19 je s rýží. Samozřejmostí je používat hůlky na jídlo. Vzhledem k tomu, že nemám praxi a konzumace mi trvá déle, než jak jsem zvyklý z ČR, tak po pár minutách dostávám do ruky křeč a musím si na chvíli odpočinout.

Včera večer nás vzali místní dobrovolníci z univerzity, kteří pomáhají zahraničním studentům, na hot-pot. Během včerejšího hotpotu (hotpotů je více druhů) jsme seděli u kulatého stolu (fotka zde), kde uprostřed byly dva takové vařiče a na nich nádoby s okořeněnou vodou. Jedna nádoba byla určena pro ty, kteří mají rádi ostré jídlo, druhá byla méně kořeněná. Pro představu v té ostré nádobě bylo takové koření, které když si dáte samotné do pusy a rozžvýkáte to, tak se vám úplně znehybní ústa a jazyk. Nikdy jsem nic takového nezažil – prostě peklo. Do těchto nádob se dávaly vařit různé věci, které jsme si objednali. Nutno zmínit, že co se ten večer jedlo, jsem nikdy předtím v životě nejedl. Včera jsem například okusil kachní nohu (byla tuhá a taková křupavá – nic moc) a plno jiných divných věcí. Jen pro představu – asi 2 a půl hodinové hodování s totálním přejezením a vypitím 1,5l Spritu vyšlo na necelých 70 korun. Je tady zkrátka strašně levno. Zajímalo by mě, jak se zde cítí Angličanka Hana, která bydlí a studuje v Londýně, nebo Američan Taylor z Bostonu.

Kluby

To, jak vypadají místní kluby, se nedá popsat slovy. To se musí zažit. Neskutečně dobře vybavené a plno neskutečně hezkých Číňanek. Mají tady zajímavé inovace, které jsem v Evropě v žádném klubu zatím neviděl. Navštívili jsme včera 4 kluby a cítil jsem se fakt dobře, všichni na nás s Italem zírali, jak kdybychom byli z jiné planety, zvali nás na drinky, mávali na nás, usmívali se – mazec. Do klubu se sice neplatí vstupné, ale zato uvnitř se dá už solidně prohnout. Malé pivo stojí v přepočtu 90 korun, což je na Čínu fakt hodně. Co bych však měl napsat je fakt, že ihned před vchodem do klubů jsou různé stánky, kde se prodává všechno – stánky se vším jsou v Číně všude – jeden vedle druhého. No a na těchto stáncích prodávají například chlazený americký Budweiser, plechovku za 15 Kč, nebo nějakou Čínskou padesátivoltovou vodku za 8 korun plácačku, takže je naprosto normální, že se všichni naderou venku a pak pod parou v kročí do klubu. V klubech se těžko hledá taneční parket, tancuje se tak nějak všude. Zajímavostí bylo, že DJ’s hrají asi polovinu večera, druhou polovinu večera zpívají různí zpěváci osvědčené hity z celého světa. Nevím kolik jich tam bylo, ale tak 5 určitě a vážně uměli zpívat – jeden z nich byl nějaký hlavní a to byla asi nějaká místní celebrita. Největší škoda je, že se v klubech nesmí fotit. Na to dohlíží početný personál – asi 3 desítky uniformovaných vyhazovačů.

Suma sumárum, tak se nám to tady docela solidně rozjíždí a začínám si to náležitě užívat.

PS: Už vím kdo jsou ti lidé s tyčkama (panbam fotka)- jsou to jak ženy tak muži. Nevím přesně jak se to píše, ale vyslovuje se to pan-bam. Takže jsou to pan-bamové, jsou tady už od dávných dob, nejsou prý na všech místech v Číně a jejich poslání je nošení těžkých věcí. Jsou to takoví novodobí otroci za peníze. Za málo peněz například vynesou pračku do desátého patra atd.