Cestování po Asii 5. část (Singapur, Malaysie)

Ahoj Ahoj, níže si můžete přečíst naše zážitky ze Singapuru a Malaysie. Čtěte až do konce, je to rozhodně zajímavé čtení.

Singapur - město pro bohaté sešněrované zákazy a příkazy (autoři: Petr a Pavel Knecht)

Když jsme přiletěli do Singapuru (let cca 4 hodiny z Hong Kongu), nevěděli jsme, co máme čekat. Každopádně jsme se sem těšili, protože nějaký burův kamarád z číny tu byl a dušoval se, že to tu vypadá a jsou tu ceny jak v Hong Kongu a že si to tu užijeme. Číňan kecal. Vše drahé jak čert (0,33 l plechovka piva cca 70 Kč, v supermarketu ceny o vyšší než v Rakousku), což po návratu z Číny  samozřejmě hodně bolelo. Ale poté, co jsme se rozkoukali, jsme si i nějaká ta piva koupili. Náš hostel se nacházel v Chinatownu, což v nás vzbuzovalo jisté pochybnosti. Jelikož je Singapur synonymem čistoty, není zdejší Chinatown takový humus jako v jiných městech typu Vancouver, NY apod. Chinatown byl krásný. Singapur je tedy čistý i v Chinatownu. Kromě hostelu Pillows and Toast s internetem, snídaní, příjemným personálem a společenskou místností s masážním křeslem a plazmovou televizí jsme zažili asi nejlepší čínské jídlo (hned po Macau). To je poměrně paradoxní, že nejlepší čínu člověk zažije mimo Čínu. Zřejmě to vše je také o surovinách. Čínských restaurací tu bylo asi tisíc a kromě toho také další, jako třeba thajské, korejské, vietnamské atd. Ale indické ne. Indové mají vlastní čtvrt Little India a tam se kumulují. Indů tu je opravdu hodně, jsou velmi tmaví a všichni mají knírek. A ženy nosí indické hábity. Byli jsme se tam podívat a kupodivu i tam byl pořádek. A pokud byl pořádek i v indické čtvrti, tak z toho vyplývá, že v noblesních čtvrtích by bylo možné jíst i ze země. Zažili sme tu největší koncentraci papalášských obchodů, samá noblesa za těžké prachy. Tady když se řekne shopping mall, jedná se o samé uxusní značky. Takže nás to v singapuru příliš nebavilo, jelikož jsme na nic neměli prachy a ani jsme nemohli zevlovat na ulici, protože to bylo zakázané. Zaujala nás nicméně zdejší architektura, na jednom z mrakodrapů se nachází nejdelší střešní bazén na světě, který je kombinován s parkem. Jinými slovy hotel pro papaláše. Jo a také nás zaujal okruh F1 (jezdí se tu přímo ve městě), kde jsme se dostali přímo na stratovní rošt a do garáží, které nicméně byly úplně prázdné. Zajímavé bylo také fotbalové hřiště postavené na vodní hladině.

Přepište učebnice! V tropech každý den neprší!

V singapuru nás přivítalo tropické počasí (30 stupňů, vysoká vlhkost), takže na prosinec velmi příjemné počasí. Singapur se nachází zhruba na rovníku, takže jsme byli zvědavi, jak to tu bude s počasím. V hodinách zeměpisu totíž vždy povídali, že tu je celý rok stejně a každý den vždy prší. Ukázalo se, že je to pouze částečná pravda, jelikož tu sice prší, ale rozhodně ne pravidelně - někdy pršolo v 16:30, někdy v 18, někdy ve 20 hod a někdy vůbec. Pokud pršelo, tak intenzita deště byla famózní (fest chcalo) a déšť trval vždy poměrně krátce (cca 30 minut). Takže stačilo zajít někam na zákusek a kávičku a šlo se dál.

Singapur - město zákazů a příkazů

Slyšeli jsme před naším příjezdem nějaké urbánní legendy o tom, že tu jsou zakázané žvýkačky a že se tu pokutuje plivání na ulici. Ano, v tomto městě se skutečně nesmí vůbec nic - jíst, pít na ulici ani v prostředcích mhd, o kouření ani nemluvě, nesmí se tu zevlovat, sedět na schodech, žvýkat apod. Né, že by to někdo pokutoval, ale prostě se to tu nesmí, a dodržování různých zákazů nehlídá ani tak policie, jako obyčejní lidé. Když dojde například k pojídání na ulici, tak všichni čumí, případně upozorňují. Jednou jsem se neudržel a v buse jsem tajně jedl malou baby karotku. Řidič mne odhalil, veřejně zostudil a málem vyloučil z přepravy. Poté mne celou cestu zdrcátkem kontroloval, kdybych náhodou znovu podlehl pokušení. Bura se chtěl jednou napít v metru a musel se schovat do telefonní budky. To ale není lecjaká telefonní budka. Je to taková budka bez telefonu, kam se chodí telefonovat, protože i to je tu na veřejných místech zakázané. Takže neexistuje, aby si člověk koupil ve Starbucks coffee to go a vesele si štrádoval po ulici a o toho ukusoval například bagetu. To by byl skandál a lidi by ho zadupali do země. Osobně si myslíme, že to tu je přísné kvůli tomu, že tu žije početná indická kominita, která tu vykonává veškeré špinavé práce a stejně tak Číňané. No a jak sami z vlastní zkušenosti víme, indové mají problém s udržováním pořádku a Číňané zase s kultivovaným chováním. Jiná možnost, jak udržet ve městě precizní čistotu, která je v Singapuru až sterilní a kultivované západní vzorce není, než striktní zákaz všeho. Takže jakousi logiku to má.

Kuala Lumpur

V Kuala Lumpur jsme si zabookovali přes internet hotel, bohužel nás nikdo neinformoval, že se hotel nachází v místním bronxu a náš hotelový pokoj nemá okna.Takže jinými slovy jsme bydleli v pekle. Jelikož se jednalo o vánoce, bohužel ani za příplatek se nešlo domoci pokoje s oknem. Takže jsme bydleli v nějakém kamrlíku původně určeném pro košťata předělaném na pokoj. Smrad tam byl fest, zejména z nás. Tak jsme schválně měli otevřené dveře na chodbu, zaklíněné gemmou a do toho jsme ohulovali kapelu Tři sestry, zejména píseň. která začíná slovy "nemůžem za to že máme silnej aparát, proto vás tu teďka budem srát a srát". Zajímavé je, že se nikdo ničemu nedivil. To nemluvím o sprše, která byla vyspádovaná přesně opačně, než byl odtokový otvor, takže se nám v koupelně hromadila voda a nešlo s tím nic dělat. A ještě jsme si zakoupili snídani, jakože když jsou ty Vánoce. Problém byl v tom, že z relativně bohatého výběru se nedalo jíst vůbec nic, maximálně syrová palačinka z listového těsta, vejce a rýže.Takže jsme se přesunuli do hostelu v jiné části města, který byl útulný, pohodlný, dobře lokalizovaný, levný, "nestranný, tvrdý, drsný a spravedlivý" (kdo uhádne,z čeho to je, má plusový bod). Důležité je také poznamenat, že Malaysie je muslimská země a Islám je zde cítit ze všech koutů.

Nakupování a jído

Nakupování v Kuala Lumpuru hodnotíme jako pravděpodobně nejlepší ze všech míst, které jsme navštívili. V Malaysii je všechno levné, až na alkohol. Malá plechovka piva v potravinách stojí stejně jako večeře (ryba s rýží a Cocacola). Co bylo zajímavé, tak to byla skutečnost, že v Malaysii lidé nepoužívají nůž, ale ani hůlky. Používají jen lžičku a vydličku. Takže když si objednáte steak, tak to musíte prostě řezat lžičkou:) Náš hotel byl situovaný přímo naproti tržnici, kde se prodávalo samé padělané zboží - nutno poznamenat, že se jednalo o prvotřídní padělky. Tržnice byla velká a stánky byly postaveny hodně na husto. Prodávalo se na nich vesměs oblečení. Z čeho jsme nechápali, tak to z týpků, kteří si místní prodejci připoutávali (normálně poutama) k šicím strojům a k tyčkám, aby jim nezdrhli. Po dlouhém přemýšlení nás napadlo, že to jsou pravděpodobně lidé, kteří si od místních obchodníků půjčili peníze, ale nevrátili je včas, a tak si to tam museli pěkně odmakat - a nebylo jich málo.

Jízda busem po malajském venkově

Malajsie je zajímavá země. Na jednu stranu jsou zde mrakodrapy, závody F1, Air Asia, moderní dálnice i silnice, nicméně lokální autobusová doprava je horší než někde v Gruzii. Po cestě do města Melaky, která se nachází na pobřeží, co by kamenem do Indonésie dohodil, jsme byli nuceni jet místním lokálním busem. Byl to Mercedes, rok výroby cca 1972, absolutní vrak, bez tlumičů, s mřížemi v oknech, prosezená sedadla..No prostě zážitek.A samotná jízda byla skutečná jízda. Bus se rozjel po pětiminutovém intezivním tůrování ze strany řidiče, z výfuku šel dým jak z bagru. Poté se bus rozjel, řazení obligátně s meziplynem, rachot. Jakmile bus nabral obrátky, do řidiče vstoupil ďábel a jel jak největší kaskadér. Řezal zatáčky, rozjížděl se, když ještě lidi nevystoupili (babky v šátku byly vystrašené, aby vůbec alespon na vteřinu zastavil, aby mohly vystoupit). Do toho chodil průvodčí s cigaretou v koutku s červenou kšitovkou Liverpool s kšiltem dozadu. Kouřili i ostatní cestující, navzdory několika velkým nápisům NO SMOKING. Řidič během toho, co jel jak drak (brněnský rozjezd není proti tomu zhola nic), stačil prodávat jízdenky, telefonovat, kouřit a neustále přepočítávat peníze, které měl v kasičce. Byl to zajímavý týpek. Malý, podsaditý, při těle, s knírkem. Smál se, když řezal zatáčky fest. Velmi ho to bavilo. Byl se svojí jízdou spokojený. Já jsem se musel za jízdy držet, i když jsem seděl, batoh lítal po zemi ze strany na stranu a lidi vyvažovali zatáčky a přišlo jim to naprosto normální. Adrenalínek byl. Bura si rozdělal plechovku coca coly a skončila celá vylitá, protože se během cesty nedalo ani napít. No a během cesty jsme viděli Malajský venkov, který je relativně vyspělý, cca jako u nás, byť se to obtížně srovnává. Prostě žádná chudoba jako v Číně. A všichni umí anglicky, což je také plus.