pátek 3. září 2010

Začíná se to rozjíždět

Ni hao (ahoj), tak dnes máme pátek. Už je to téměř týden co jsem zde a za tu dobu se spoustu věcí změnilo. Co musím napsat hned v úvodu tohoto příspěvku, tak je skutečnost, že se mi tu vážně začíná líbit.


Kamarádi

Konečně - začíná se to obracet na lepší časy, za poslední čtyři dny se hotel naplnil mezinárodními studenty a tak ve středu večer jsme měli takové seznamovací posezení dole na recepci v gaučích. Je zde hodně lidí z Afriky a obzvláště jeden z student ze Zimbabwe je vážně pohodář. Takovej baculatější týpek, co pořád říká „what’s up man?“ S kým jsem si asi nejvíc padl do noty tak to je Ital – Alessandro z Pisy. Spolu jsme včera vyřizovali různé formality, zařídili čínské telefonní číslo a Alessandro se taktéž stal členem fitness centra. Věřím, že si s ním budu nejvíce rozumět. Zatím jsem tedy potkal studenty z těchto zemí: Brazílie, USA, Kanada, VB, Korea, Itálie, Německo, Belgie, Benin, Kongo, Togo, Mali, Ghana, Zimbabwe, Pákistán, Kazachstán, Turkmenistán a já nevím odkud ještě….většina zahraničních studentů sem přijela studovat čínštinu a je nás zde málo, co zde zůstaneme pouze půl roku. Fotka vzorku mezinárodních studentů

Posilovna

Zařídil jsem si členství v posilovně – popravdě je to opravdu hi-tech posilovna, kde samozřejmě nikdo neumí anglicky. Jakmile jsem tam poprvé přišel, sedlo si kolem mě asi 6 Číňanů – zaměstnanců fitka, všichni na mě koukali a já nevěděl co mám dělat. Vybalil jsem z batohu jednu napsanou frázi, „jestli se tam nachází někdo, kdo umí anglicky“. A přece jen, asi po 3 hovorech a 15 minutovém čekání přichází mladý kluk, který uměl anglicky asi jako já kdysi ve čtvrté třídě na základní škole. Základ je, že mám vyřízené členství v opravdu velice luxusní hi-tech posilovně, kde je všechno velmi moderní. Dokonce mi udělali nějaké tělesné testy a vystavili na základě mých proporcí tréninkový plán. Nejhorší ale je, že na mě furt mluvili čínsky, a tak jsem jim vůbec nerozuměl, ale ten kluk, co uměl alespoň trošku anglicky se hodně snažil, tak jsem přeci jen něco pochopil.



Číňani

Číňani jsou vážně milí a rádi by pomáhali, jen je problém ta jazyková bariéra. Já mám však raději Číňanky, které jsou neskutečně krásné, a je jich neskutečně mnoho. Nevýhodou je, že si s nimi nepokecám, takže se na ně můžu jen usmívat. Včera jsem řekl jedné místní studentce, jestli by mi nepomohla s vyřizováním formalit na policii atd. Číňanka měla obrovskou radost, že mi může pomoct, chodila se mnou asi 4 hodiny po úřadech a výsledkem bylo, že mě večer pozvala na večeři spolu s ostatními international studenty. Večer jsme měli sraz a já od této holky, která se jmenuje Song dostal kabelu plnou různých dárků. Naprosto jsem nechápal, proč mi někdo dává dárky za to, že mi pomáhá

Jídlo

Už si pomalu odvykám chodit do fastfoodů ze západu typu McD apod. První jídlo, na které jsem si zde velice pochutnal, byla rýže s čímsi v místní japonské restauraci. Když jsem ve středu usínal, ještě se mi o tom jídle zdálo – určitě tam zajdu znovu. Včera nás s Italem vzali dva Brazilci na nějaké místo, bylo to něco jako obchoďák s restauracemi, byl to obrovský prostor v podzemí a po jeho obvodu byli různí kuchaři u pultů, kteří připravovali různá jídla přímo před mýma očima. Dával jsem si nudle s hovězím masem a bylo to výborné. Musím ale říct, že nudle zde nejsou tak populární, jak jsem si před příletem myslel. Kdybych to měl nějak shrnout, tak nudle se podávají tak k jednomu ze 20 pokrmů. Zbývajících 19 je s rýží. Samozřejmostí je používat hůlky na jídlo. Vzhledem k tomu, že nemám praxi a konzumace mi trvá déle, než jak jsem zvyklý z ČR, tak po pár minutách dostávám do ruky křeč a musím si na chvíli odpočinout.

Včera večer nás vzali místní dobrovolníci z univerzity, kteří pomáhají zahraničním studentům, na hot-pot. Během včerejšího hotpotu (hotpotů je více druhů) jsme seděli u kulatého stolu (fotka zde), kde uprostřed byly dva takové vařiče a na nich nádoby s okořeněnou vodou. Jedna nádoba byla určena pro ty, kteří mají rádi ostré jídlo, druhá byla méně kořeněná. Pro představu v té ostré nádobě bylo takové koření, které když si dáte samotné do pusy a rozžvýkáte to, tak se vám úplně znehybní ústa a jazyk. Nikdy jsem nic takového nezažil – prostě peklo. Do těchto nádob se dávaly vařit různé věci, které jsme si objednali. Nutno zmínit, že co se ten večer jedlo, jsem nikdy předtím v životě nejedl. Včera jsem například okusil kachní nohu (byla tuhá a taková křupavá – nic moc) a plno jiných divných věcí. Jen pro představu – asi 2 a půl hodinové hodování s totálním přejezením a vypitím 1,5l Spritu vyšlo na necelých 70 korun. Je tady zkrátka strašně levno. Zajímalo by mě, jak se zde cítí Angličanka Hana, která bydlí a studuje v Londýně, nebo Američan Taylor z Bostonu.

Kluby

To, jak vypadají místní kluby, se nedá popsat slovy. To se musí zažit. Neskutečně dobře vybavené a plno neskutečně hezkých Číňanek. Mají tady zajímavé inovace, které jsem v Evropě v žádném klubu zatím neviděl. Navštívili jsme včera 4 kluby a cítil jsem se fakt dobře, všichni na nás s Italem zírali, jak kdybychom byli z jiné planety, zvali nás na drinky, mávali na nás, usmívali se – mazec. Do klubu se sice neplatí vstupné, ale zato uvnitř se dá už solidně prohnout. Malé pivo stojí v přepočtu 90 korun, což je na Čínu fakt hodně. Co bych však měl napsat je fakt, že ihned před vchodem do klubů jsou různé stánky, kde se prodává všechno – stánky se vším jsou v Číně všude – jeden vedle druhého. No a na těchto stáncích prodávají například chlazený americký Budweiser, plechovku za 15 Kč, nebo nějakou Čínskou padesátivoltovou vodku za 8 korun plácačku, takže je naprosto normální, že se všichni naderou venku a pak pod parou v kročí do klubu. V klubech se těžko hledá taneční parket, tancuje se tak nějak všude. Zajímavostí bylo, že DJ’s hrají asi polovinu večera, druhou polovinu večera zpívají různí zpěváci osvědčené hity z celého světa. Nevím kolik jich tam bylo, ale tak 5 určitě a vážně uměli zpívat – jeden z nich byl nějaký hlavní a to byla asi nějaká místní celebrita. Největší škoda je, že se v klubech nesmí fotit. Na to dohlíží početný personál – asi 3 desítky uniformovaných vyhazovačů.

Suma sumárum, tak se nám to tady docela solidně rozjíždí a začínám si to náležitě užívat.

PS: Už vím kdo jsou ti lidé s tyčkama (panbam fotka)- jsou to jak ženy tak muži. Nevím přesně jak se to píše, ale vyslovuje se to pan-bam. Takže jsou to pan-bamové, jsou tady už od dávných dob, nejsou prý na všech místech v Číně a jejich poslání je nošení těžkých věcí. Jsou to takoví novodobí otroci za peníze. Za málo peněz například vynesou pračku do desátého patra atd.

4 komentáře:

  1. konečně další příspěvek a my se dozvíme, že se zatím jen přežíráš a kalíš :)))

    OdpovědětVymazat
  2. hmm zajímavé tak piš dále, jinak FCM o víkendu vyhráli nad ČH... frgál má 5 špilů stop dal v kunštátě borcovi hlavku...

    OdpovědětVymazat